Jdi na obsah Jdi na menu
 


                                    Norsko 2010 VVVV 2010

                      (Velká Vážanská Velrybářská Výprava 2010)

Na přelomu roku se pár přátel domluvilo na rybolov do Norska. Po krátkých přípravách a malých změnách vyrazila výprava ve večerních hodinách dne 24.dubna v sestavě: bratři Laďa a Zdeněk Kejíkovi, Milan a Evžen Zittovi, Milan Kulich a Mirek Žampach vstříc dobrodružstvím. Cílem bylo rybářské středisko Aure nedaleko Trondheimu. Cesta je celkem dlouhá (2 500 km) a vede přes Prahu, Drážďany (D), Hannover, Hamburk, Kolding (DK), Kodaň, Malmo (S), Goteborg, Udedevalla, Magnor (N), Elverum, Berkak, Orkanger, míjí Trondheim a Kyrksaeteroru do Aure. Asi 1 400 km (z Brna do Goteborgu) vede po dálnicích, zbytek pak po kvalitních, ale úzkých cestách. Z Dánska do Švédska se přejíždí „suchou nohou“, tedy přes dva mosty, z nichž ten delší měří 36 km a poté se jede 6 km tunelem pod mořem. Na těchto mostech se platí jediné mýtné. Během cesty bylo třeba, aby se ti, kteří se neznají, seznámili. Takže se seznamoval Evžen s Milanem K., Laďa se Zdeňkem, Zdeněk s Evženem a Milan K. s Laděm. Stálo to karton piv a litr slivovice, ale pak už jsme si všichni mohli tykat. Mirek a Milan Z. nepili, takže mohli za trest první noc řídit. Po fádních a hladkých dálnicích se začala krajina ve Švédsku měnit a v Norsku nás pak přivítal sníh. Po nekonečných 36 hodinách jízdy se před námi otevřel fjord Gjerdesvika a kemp Aure. Popis ubytování v kempu, způsoby lovu a nástrah, jakož i místní zajímavosti jsou poměrně přehledně popsány na stránkách cestovky (http://www.travel-support.cz), od které jsme si pronajali chatky a čluny. Doporučuji pročíst. Naše zkušenosti jsou stejné jak v prospektu, tedy je zde nádherná příroda a dá se zde prožít spousta neopakovatelných rybářských zážitků. Hned po příjezdu, převzetí chatek a nezbytném zaškolení jak řídit člun, jsme vyrazili na zkušební odlov na moře. S úlovky se moc nepočítalo, spíše jsme zkoušeli způsoby lovu, nástrahy atd., ale přesto jsme byli příjemně překvapení, protože jsme si hned všichni pár ryb ulovili. Nejvíc byl asi potěšený Zdeněk, protože když byl poprvé v Norsku, nachytali za celý pobyt méně ryb, než my teď při „zkušebním“ odlovu. Jelikož nám počasí přálo natolik, že jsme se denně dostali na moře, podařilo se nám i několik pěkných úlovků. Nejednalo se sice o „trofejky“, ale i tak úlovky potěšily. Asi největší byla treska obecná s 92 centimetry a necelými devíti kily. Ve fjordech bylo hodně ryb, ale protože zrovna byly abnormální přílivy a odlivy (až 2m rozdíl min/max) a tudíž přílivy přinášely hojnost potravy, ryby až tak moc nebraly. I když nutno zdůraznit, že nikdy jsme nepřijeli bez úlovku. Na chatkách vládla demokracie ve stravování. Zásoby se daly dohromady a tak se i spotřebovávaly. O snídaně se nejčastěji postaral Milan K. a Zdeněk, Mirek dělal speciality z ryb a škeblí a velel při zavařování jater. Šéfkuchařem byl bezkonkurenčně Laďa. Polévky, guláše, pečínky, přílohy – jak trefně řekl Evžen – famózní. Došlo i na pudink s piškotem. Nikdo nezapomene na jeho nudlovou polévku (nudle bez polévky). V úterý jsme se rozhodli pronajmout si rybářský kutr i s kapitánem a ten nás odvezl na moře a na echolotu našel táhnoucí hejna tresek. Představte si proud ryb 5 metrů vysoký a 5 metrů široký, ve kterém táhnou statisíce tresek. Když jsme nahodili čtyřnávazec na konci s 300g olovem a trojhákem, častokrát nástraha ani nepropadla na dno a tresky ji pochytaly při sestupu. Pak na pilkrovacím prutu visely i 3 tresky zaráz. Za den jsme v šesti lidech nachytali cca 150 kg ryb. Horší pak bylo 5 hodin čištění a filetování, ale nutno dodat, že se do práce vždy zapojili všichni a naplno. Pro nezapomenutelnost úterního loveckého zážitku jsme si lov na kutru zopakovali ještě ve čtvrtek a nachytali ještě nejméně o dvacet kilo více ryb. Jelikož všichni zkonstatovali, že netušili, že rybařina je taková dřina a Milan Z. nazval akci „odmašťovnou“, odhlasovali jsme si středu jako odpočinkovou. Tedy nejeli jsme na rybolov, ale čistili a zavařovali na chatce tresčí játra a u toho klábosili a likvidovali přebytečné zásoby alkoholu, uzeného a oříšků. Zbytek týdne jsme si už jen užívali rybolovem v zátokách a mělčinách fjordu. Bylo naloveno, zamraženo, zavařena játra a tak jsme si vychutnávali dovolenou. Prostě maximální pohoda. Počasí bylo rozmanité - od příjezdu až do úterý bylo slunečno, ve středu a ve čtvrtek začalo foukat a chvílemi pršet a od pátku padal střídavě sníh a déšť. Když jsme vyjeli ve čtvrtek na kutr, byly takové vlny, že jsme vážně uvažovali o návratu do fjordu. V neděli dopoledne jsme vyrazili k domovu. Bylo potřeba jet opatrně, protože prvních 200 kilometrů jsme jeli po sněhu a byli hodně přetížení. Po 35 hodinách jsme v pondělí večer dorazili bez jediného problému do Vážan a ještě jsme stihli přemluvit Hanku, ať nám natočí jedno pivko. Nesmíme zapomenout poděkovat Laďovi Kejíkovi, že dal k dispozici šestimístný, luxusně zařízený karavan, díky kterému se dala dlouhá cesta přežít v takové pohodě. A taky Mirkovi Žampachovi, že to všechno domluvil a zorganizoval. Závěrem by se daly asi všechny pocity, lovecké zážitky, nádherná příroda, zajímavá cesta napříč Evropou, výborná parta chlapů atd. shrnout do jediného slova – bylo to SUPER. Věřím, že se tam ještě podíváme.